Fintech změní banky rychle a bez ptaní

Antoš Jan
Manažer oddělení Architecture & Consulting

Bezdotykové karty, chytřejší bankomaty, hezčí internetové bankovnictví. Když pomineme okrajové experimenty s bitcoinem, tohle jsou z pohledu běžného klienta skoro všechny „zásadní“ inovace v bankovnictví od vzniku PayPalu. Není to za bezmála dvacet let trochu málo? Klid před bouří však definitivně končí a blíží se technologický uragán.

Až se jednou český majitel iPhonu zeptá Siri, jaký má zůstatek na účtu, která tuzemská banka mu jako první dokáže odpovědět? Bude to ta, která se nejrychleji naučí propojit se a komunikovat se světem okolo sebe. Každodenní životy lidí se naplňují technologiemi stále více. Mají přístup ke službám a zařízením, která jim umožňují dělat stále rychlejší rozhodnutí ve stále více oblastech. Finanční transakce a služby jsou neodmyslitelnou součástí těchto interakcí. Pro finanční instituce je proto nezbytné zapojit se do stále rozsáhlejšího ekosystému aplikací, které mohou lidem a firmám zpřístupnit jejich služby a data. Nejen v nových podobách, ale také na zcela nových zařízeních – od telefonu a tabletu až po ledničku nebo automobil. Internet věcí se již stal realitou, a konat proto začínají i evropští zákonodárci. A když jsou v nějakém odvětví s inovacemi rychlejší úředníci a politici než firmy samotné, nebývá to příliš dobrá vizitka. Jak se tedy nenechat zaskočit a předběhnout?

Skutečně digitální bankovnictví

Všichni máme v každodenním životě krátké okamžiky, které uvedou do chodu řetězec událostí a akcí, díky nimž si nakonec koupíme nějaké zboží. Tento okamžik, takzvaný byznys moment, se stále častěji odehrává v digitálním světě, kde je třeba být v danou chvíli přítomen. Mnohdy to bývají jen vteřiny, které rozhodnou, zda určitý obchod proběhne, nebo nikoli. 

Dokonalým příkladem je tlačítko Amazon Dash. Jeho fyzickou podobu si zákazník doma připevní například na pračku nebo myčku, a když mu dojde mycí prostředek, prostě zmáčkne tlačítko a Amazon automaticky objedná, vyúčtuje a doručí novou várku produktu. Od okamžiku rozhodnutí je jen pár vteřin k nákupu. Vzniká tak zcela nový typ transakcí a z nákupního procesu se vytrácí téměř jakýkoli prostor pro váhání a přesvědčování. Pokud nejste součástí procesu, nemáte sebemenší šanci do něj zasáhnout. Otázka tedy zní – proč nejste součástí?

Snadno lze jít ještě o krok dál a takové objednávky automatizovat. Jde o takzvané IoT triggered payments neboli platby iniciované nikoli zákazníkem, ale některým z jeho zařízení propojených v internetu věcí. Zákazníkem se tak místo člověka stávají aplikace a algoritmy. V určité primitivní podobě k tomu již dnes dochází v poměrně velkém měřítku, například skrze srovnávače pojištění, aukční reklamní systémy nebo internetové vyhledávače.

Objem transakcí, které můžeme připsat internetu věcí, loni překonal 82 miliard dolarů, v dalších pěti letech se má však bezmála ztrojnásobit. V roce 2020 už to má být 212 miliard dolarů.

Otevřenost je nový standard

Dalším velkým urychlovačem technologických inovací bude blížící se plošné otevření evropského platebního trhu pro nové hráče. Direktiva PSD 2 z dílny Evropské komise totiž nařizuje bankám, aby třetím stranám umožnily iniciovat platby a zpřístupnily jim informace o účtech. Stane se tak skrze takzvaná API, softwarová rozhraní, která umožňují vývojářům napojit libovolnou vlastní službu na informační systém banky a získávat z něj vybraná data. Této možnosti bezpochyby využijí zástupy start-upů, které uživatelům nabídnou atraktivní správu financí ve zcela nových kontextech.

Z pohledu bank nicméně nejde, nebo by nemělo jít, pouze o trpěnou povinnost. Otevření a propojení informačních systémů je obousměrný proces a těžit z něj mohou i banky samotné. Jak ukazuje Amazon Dash, byznys momenty dnes zpravidla přicházejí zvenku a žádná finanční instituce nikdy nebude mít sama k dispozici tolik dat, aby je dokázala předvídat. Ve skutečnosti nemá ani kompletní informace o svých vlastních klientech. Propojování databází s tím může pomoci a banky zase mají přehled o událostech a datech, jež mohou mít vyčíslitelnou finanční hodnotu pro třetí strany.

S tím je úzce spojen nástup takzvaného CRM 2.0. Zatímco klasické CRM systémy spojují data o klientovi z různých interních zdrojů (produkty, transakce, kontaktní historie, adresy apod.), systémy CRM 2.0 využívají data třetích stran (tentokrát zase díky jejich API) k tomu, aby profil klienta doplnily o kontext z jeho života. O nákupní zvyky, významné události, nejčastější lokality pohybu, nálady, potřeby nebo právě byznys momenty. 

Rychlé platby kdykoli 

Pro svou rozprostřenost napříč mnoha platformami je chování zákazníků pro banky čím dál méně viditelné, zatímco sami uživatelé naopak získávají větší vhled do svých financí skrze nové služby a nová rozhraní. Finanční transakce jsou zároveň stále roztříštěnější a komplexnější – přijetím direktivy PSD 2 a nástupem rychlých automatizovaných plateb typu IoT triggered payments dochází k narušení tradičního ekosystému platebních karet.

Konečným výsledkem mohou být třeba komerční aplikace postavené nad jednotlivými bankovními systémy, které budou průběžně zakládat a rušit účty nebo autonomně přesouvat peníze z místa na místo mezi desítkami a stovkami poskytovatelů. Podle toho, co zrovna vyhodnotí jako nejvýhodnější krok pro uživatele. Která karta poskytne největší slevu na daný nákup? Kde je nejlevnější platba do určité země? Na jakém spořicím účtu se dnes nejvíc zhodnotí peníze? Jak konsolidovat své úvěry? Takové otázky nemusí přicházet ve frekvenci měsíců a let, ale po dnech nebo hodinách.

To samozřejmě vyžaduje značnou pružnost, v současné chvíli těžko představitelnou. Již nyní je však rozpracována evropská legislativa, která bude požadovat provádění zahraničních SEPA plateb v reálném čase. A když budou v reálném čase probíhat mezinárodní převody, proč by nemohly i všechny ostatní? Banky pak musí být vidět jako zajímaví a progresivní platební partneři, aby si zachovaly a rozšířily svůj vliv v novém digitálním řetězci.

Proměna zevnitř

Samozřejmě si nelze představit adaptaci bank na takové prostředí bez zásadní aktualizace jejich vnitřní architektury. Ta musí podporovat digitální bankovní strategie a umožnit následovat nové byznys modely. Všechny funkce banky musí být přístupné v prostředí obklopujícím koncového uživatele, bez ohledu na stávající interní i externí hranice. Je to drahé, je to těžké a není to bez rizika, výsledkem jsou však jasné materiální přínosy bance i klientům. 

Jedním z projevů této změny je například probíhající přesun do cloudu, jak to předvedla třeba Česká spořitelna při přechodu na Google Apps. Sdílené kalendáře, e-maily a dokumenty jsou však jen vrcholkem ledovce. Snad ještě silnějším buzzwordem je v současné době Bimodal IT, které se snaží vyřešit potřebu inovací v jinak extrémně konzervativním systému. Jde v zásadě o rozdělení IT na dvě, jedno klasické a jedno inovační, dostatečně flexibilní. Tím lze vyhovět jak požadavkům na stabilitu a bezpečnost, tak na rychlost a možnost experimentu, což je jinak neslučitelné zadání. Že tyto principy skutečně lze implementovat, to nedávno ukázal český T-Mobile.

V nejbližší době však budeme čím dál častěji slýchat i další „strašidelné“ termíny. Využití konceptů DevOps (propojení vývoje a provozu) a Continuous Deployment umožní interním vývojářům průběžně přicházet s novými funkcemi a aktualizacemi ne jednou za kvartál, ale nejlépe každý den. Komponentizace a mikroservices přinesou rozbití velkých systémů na flexibilnější komponenty. Intelligent Business Operations automatizují reakce na události, takže algoritmy díky real time analytice a znalosti kontextu samy provedou autonomní rozhodnutí i potřebnou akci.

Nové scoringové modely zase dovolí vyřizovat rychlé spotřebitelské úvěry s načerpáním peněz během 15 minut. Klidně z mobilního telefonu a bez jediného papíru. Jakýkoli žadatel může být bleskově prověřen – ze kterého zařízení o půjčku žádá, jak se při žádosti chová, kde zrovna je, co říkají jeho profily na sociálních sítích. A raději vůbec nechtějte, abychom začínali o Hybrid Integration Platforms… Oblíbené rčení říká, že v bankách bude brzy víc programátorů než bankéřů. S tím, jak se banky stávají platformami, to je stále méně vtipem a stále více realitou.

 

Jan Antoš

Od roku 2000 působí ve společnosti Trask solutions. Stál u velkých projektů pro GE Money Bank či Raiffeisenbank. Momentálně se věnuje rozvoji a inovacím v byznysu na pozici Senior Manager pro oblast Research a Development, Trask solutions, a. s.